A takhle to nějak začalo. Když už jsem se rozhodla, že se budu věnovat vaření pro ostatní, začala jsem přemýšlet jak na to.
Samozřejmě právní kroky jako živnostenský list, podnikatelský účet a tak dále jsem si zařídila hned, ale jak si zajistit zákazníky? Komu mám říct, jak se o mně lidé dozvědí?
A samozřejmě se mi opět potvrdilo, že když člověk chce, dělá pro to maximum, dle svých schopností a dostatečně tomu věří, začnou se věci dávat do pohybu.
Přítel mé dcery přišel jednoho dne s nabídkou. Šel na to opatrně, aby mne nevyplašil. Zeptal se, zda bych nechtěla vařit pro sportovkyně na týdenním sportovním kempu. Snídaně, obědy a večeře. Pro 30 osob.
A musím se pochválit, vůbec jsem se toho nezalekla. Nechala jsem si sepsat požadavky, abych věděla, zda je to v mých silách (přeci jen týden je na začátek dost) a pak jsme si plácli.
Musela jsem si obstarat úplně vše. Od vybavení, přes talíře, příbory po oblečení, abych byla reprezentativní. Vymyslet menu, které jsem, samozřejmě, musela konzultovat s výživovou poradkyní, jelikož se jednalo o mladé sportovkyně, které potřebovaly vyváženou stravu, která bude korespondovat také s jejich tréninky.
Na pomoc mi přišla má sestra, která celý týden po mém boku vařila, pekla, myla nádobí a vydávala to lahodné jídlo.
A byla neděle a my jsme udělaly poslední snídani, napekly buchty a šly se rozloučit. Bylo to velmi dojemné. Děvčata se s námi loučila a říkala, že by nás chtěly mít doma. To mluví za vše! To byl ten nejlepší kompliment.
A to mi dodalo odvahu. Nebát se ničeho!!! Když člověk dělá věci rád a nejlépe jak umí, musí to vždy dopadnout dobře. A i když se občas něco pokazí, tak je to jen poučení do budoucna.
Mou vášní je vaření a miluji společnost. Připravím vám občerstvení dle vašeho přání a vy se můžete už jen bavit. Jak to celé začalo si můžete přečíst zde.